Legionella je rod bakterií, vyskytujících se běžně ve vodě. V současné době je známo 20 druhů těchto bakterií, nejběžněji rozšířenou z nich je pak Legionella pneumophila.
Název bakterie nápadně připomíná legionáře, a není to náhoda. Prvně totiž byla objevena v roce 1976 na srazu amerických legionářů, kdy se bakterie přemnožila v nečištěné klimatizaci a zahubila 36 lidí z 221 nakažených. Od té doby se tato bakterie zkoumá. Ačkoliv v dnešní době je znalost legionelly mnohem větší, v České republice se ročně vyskytuje několik desítek vážných případů nakažení touto bakterií.
Legionella
Jedná se o nitrobuněčného parazita, který po vdechnutí způsobuje dvě různá onemocnění. Mírnější forma se nazývá Pontiacká horečka a projevuje se jako chřipkové onemocnění s bolestmi svalů a hlavy. Léčba trvá přibližně týden. Závažnější onemocnění, legionářská nemoc, může přetrvávat i týdny a vzniká, když legionella napadne dýchací cesty a způsobí akutní zápal plic. U lidí s oslabenou imunitou, starších osob a dětí může vést i ke smrti.
Legionella se nejvíce daří na teplých vlhkých místech, vyhovují jí teploty mezi 20-40°C, při zahřátí vody nad 72°C bakterie umírá. Ve vodě pod 20°C se legionella uzavře do sebe do jakéhosi stavu hibernace, ve kterém nepříznivé podmínky přečká. K jejímu výskytu přispívá také pH mezi 5 a 8,5, přítomnost usazenin, kalu, rzi, biofilmu či vodního kamene. Dále jí vyhovuje vysoká koncentrace mikrobů, výskyt zbytků instalatérských materiálů a nízká cirkulace vody. Nejčastěji se tedy množí v klimatizacích, vzduchotechnice a potrubích s biofilmem způsobeným malou cirkulací vody. Je téměř nemožné mít vodu absolutně bez legionelly a dalších bakterií. Proto se to řeší vhodnou úpravou sprch, rozprašovačů a podobných přístrojů – ty se zařídí tak, aby nevytvářely příliš malé kapičky, které by člověk mohl vdechnout.
Je však možné množství legionelly ve vodě eliminovat na přijatelnou, zdraví neohrožující, hranici. Toho se dosahuje úpravou vody pomocí UV záření a chemické nebo termické dezinfekce. Termická dezinfekce spočívá v přehřátí vody na určitou dobu na teplotu, kterou legionela nepřežije. Je potřeba zahřátí několikrát opakovat a použít v celém systému rozvodu vody. Tato metoda však nelze použít v místech s nepřetržitým provozem. Použití UV lampy na vodu ničí všechny bakterie obsažené ve vodě, nepůsobí tedy jen na legionellu. Lampa však musí svítit nepřetržitě. Chemická dezinfekce používá nejčastěji oxid chloričitý, jehož výhodou je, že při jeho reakci nevznikají žádné vedlejší produkty chlóru a navíc dokáže proniknout i do biofilmů. Někdy se také můžete setkat s používáním chloru jako takového či jeho dalších sloučenin (monochloramin) nebo ozónu.
