Každý den opakujeme desítky drobných činností, aniž bychom si je skutečně uvědomovali. Saháme po telefonu, kontrolujeme kapsy, mícháme nápoj stejným směrem, sedáme si na stejné místo v dopravním prostředku. Nejsou to velké zvyky, ale právě ony tvoří kostru našeho dne.
Autopilot je náš nejlepší kamarád
Mozek má rád úsporu energie. Proto spoustu věcí deleguje na autopilota. Jakmile se z činnosti stane zvyk, přestává vyžadovat pozornost. Díky tomu zvládáme den bez neustálého přemýšlení, ale zároveň nám uniká spousta detailů.
Čekání spouští rituály
Zajímavé je, že mnoho automatických návyků se aktivuje ve chvílích, kdy vlastně nic neděláme. Čekání na výtah, na tramvaj, na zprávu. Právě tehdy saháme po drobných rituálech, které vyplní prázdný prostor. Stejně jako někdo automaticky bere telefon a kontroluje sociální sítě, jiný se dívá na hodinky či kontroluje zda má klíče, někdo si téměř bezmyšlenkovitě vytahuje z kapsy vape při čekání na tramvaj, kontroluje, zda má po ruce jednorázové elektronické cigarety, či kontroluje jestli má připravené náplně do elektronických cigaret.
Opakování vytváří pocit jistoty
Rutina nám dává pocit stability. I malé, zdánlivě bezvýznamné zvyky fungují jako kotva. Když si ráno uvaříme nápoj stejným způsobem nebo projdeme stejnou trasu, vysíláme sami sobě signál, že je vše „v normálu“. A není náhoda, že ve stresových obdobích máme tendenci se k těmto rituálům upínat ještě víc.
Automatické neznamená zbytečné
Často máme pocit, že automatické chování je něco, co bychom měli „odstranit“. Ale právě drobné návyky nám umožňují fungovat bez zahlcení. Problém nevzniká v samotném rituálu, ale ve chvíli, kdy ztratíme možnost volby. Jakmile si uvědomíme, že některé věci děláme jen ze zvyku, ať už saháme po telefonu, nebo opakujeme stejné drobné úkony, získáváme zpět alespoň část kontroly.
Možná jste se při čtení v některém bodě poznali. A právě to je na těchto drobnostech zábavné. Automatické rituály máme všichni, jen se liší jejich podoba.
